Před 13 lety mě oslovil tehdy jedenatřicetiletý Lukáš Bubela z Růžďky na Vsetínsku, jestli bych v rámci reportáže v někdejších Truhlářských listech nepředstavil jeho v roce 2005 započatou výrobu rustikálního srubového nábytku z ručně opracované tenké kulatiny. A to ve snaze získat pro tento sortiment první zákazníky, čehož posléze na čas litoval, neboť publikované informace iniciovaly ke stejné činnosti i jednoho z jeho současných konkurentů. Letos v červenci jsem jej, po předchozím náhodném objevení jeho reklamní vitríny v interiéru horského hotelu Radegast na Radhošti, s nabídkou reportáže oslovil sám. K mému překvapení mě neodmítnul, ale naopak pozval do své nové dílny v Halenkově. Poznal totiž, že konkurence je zapotřebí, neboť nutí člověka k tomu, aby ve své činnosti neustrnul, ale stále ji rozvíjel.

V letošním roce slavíme 100 let od založení prvního společného státu Čechů a Slováků. K tomuto výročí je pořádána řada kulturních akcí a výstav, vysíláno množství televizních či rozhlasových pořadů, které se snaží připomenout známé, ale také oživit mnohdy zapomenuté příběhy lidí, kteří naši historii psali. Řadu takových najdeme i v naší branži. Ve stejném roce, kdy vznikla Československá republika (a dost možná i v souvislosti s jejím vznikem), se např. začala psát historie výroby dřevěných hoblíků a dalšího truhlářského nářadí v malé obci Čistá (okres Rakovník) – v současnosti provozované společností PINIE Lubná. Historie této výroby je dnes již z velké části zapomenuta, což pro nás byla velká výzva, abychom se pustili do vlastního pátrání.

Mezi typické dřevěné výrobky pro oblast Valašska v minulosti patřily také některé jednoduché hudební nástroje, vyráběné doslova primitivním způsobem jen s pomocí nože a nebozezu. Zhotovovali je pastýři ovcí přímo na pastvě nebo na salaši, a to nejen proto, aby si tzv. ukrátili dlouhou chvíli, ale protože hra na tyto nástroje byla často jednou z jejich pracovních povinností. Když totiž pastýř hrál, pasoucí se ovce věděly, že jejich ochránce je jim stále nablízku, nemusely se proto za ním otáčet a mohly se klidně pást.