úterý 11. prosinec 2018 2:21
Registrace    

Stavby s vůní dřeva 2018 – 1. část

V říjnovém vydání Dřevařského magazínu (DM 10/2018) jsme přiblížili průběh slavnostního vyhlášení vítězů 6. ročníku studentské soutěže Stavby s vůní dřeva 2018, pořádané jako jeden ze stálých projektů Nadace dřevo pro život. V soutěži, letos vypsané na téma „Dřevo je naše budoucnost“, kdy o vítězích spolu s odbornou porotou rozhodovala i široká veřejnost, se mezi sebou „utkalo“ 51 studentských projektů, z toho 19 v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ a 32 v kategorii „Dřevěné stavby – velké“. Hodnotnými cenami od Nadace, udělenými za technickou úroveň a nápaditost řešení, byla „ověnčena“ čtveřice architektonicky a konstrukčně zajímavých děl, ztvárněných pěti studentkami a čtyřmi studenty.

Do soutěže se letos zapojilo 63 studentů bakalářských a magisterských studijních programů z 10 fakult vysokých škol z České a Slovenské republiky. U jimi přihlášených 51 soutěžních děl, vytvořených až na výjimky v rámci jejich závěrečných nebo diplomových prací, odborná porota hodnotila výtvarné zpracování návrhu, technickou kvalitu díla a v neposlední řadě, stejně jako hlasující veřejnost, také jeho originalitu. Každému ze soutěžících se pak stejně jako v předchozích dvou ročnících dostalo od odborné poroty tzv. zpětné vazby, proč jeho práce byla ohodnocena tak, jak byla. Autoři čtyř celkově nejlepších děl mimo to již tradičně získali od Nadace a partnerů soutěže řadu hodnotných cen.

Tree Office

Nejlepším soutěžním dílem 6. ročníku „Staveb s vůní dřeva“ v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ se z pohledu odborné poroty stal projekt netypické kanceláře v parku s názvem Tree Office (stromová kancelář), iniciovaný Patricií Štefíkovou (MENDELU Brno) a zpracovaný (architektonicky a konstrukčně) Adamem Tomaschekem, Marcelem Mottlem a Matoušem Ptáčkem z Fakulty architektury na VUT Brno. „Tree Office má sloužit jako útočiště pro člověka s knihou a notebookem. Snaží se otevírat lidem možnosti pracovat v krásné přírodě, ale zároveň v pohodlí. Pro tento účel je vybavena elektrickými zásuvkami a připojením k internetu, přičemž veškerá instalace je provedena ve standardu ztížených venkovních podmínek,“ říká Matouš Ptáček ke společnému projektu, jehož cílem bylo nabídnout novou alternativu ke klasickým kancelářím a studovnám. Původně byl vypracován pro Studentskou metropolitní soutěž města Brna, v jejímž pilotním ročníku získal 1. místo. „Stavbu jsme navrhovali pro lokalitu parku Lužánky, který je jednou z předních dominant města. I díky faktu, že je v Brně dnes na 65 000 studentů, má stavba velký potenciál a uplatnění. Vzhledem k rozloze parku, který čítá okolo 20 hektarů, by stavba byla zpestřením jeho prostorů, které jsou hojně využívány jak pro společenské, tak pro sportovní aktivity. Zároveň je objekt nenáročný na prostor, do parku by zapadl díky konstrukci, která je převážně ze dřeva a nenarušovala by tak celkovou atmosféru okolí,“ upřesňuje zástupce autorského kolektivu a dodává, že k realizaci projektu městem ale nakonec nedošlo s tím, že památkáři nedovolují měnit charakter lužáneckého parku. Jeho uskutečnění proto zůstává na samotných autorech, kteří v průběhu podzimu byli v jednání s Magistrátem města Olomouc.

Z architektonického a dispozičního hlediska je 8055 mm vysoký objekt Tree Office o půdorysu 3670x7850 mm (po sklopení obvodových teras o půdorysu 7145x11 320 mm viz dále) určen do prostředí městské zeleně, kde ve spojení s ní nabízí netradiční místo pro práci, studium, rozjímání apod. Symbolem této myšlenky je i skutečnost, že objekt má být navázán na strom, který – aniž by se ho dotkl, jím prorůstá a poskytuje jeho návštěvníkům stín, intimitu a jedinečný vizuální dojem. Interiér „kanceláře“ nabízí několik pracovních míst v různých výškových úrovních pro větší soukromí. Celý prostor graduje průsvitnou pochozí střechou, která propouští světlo a také poskytuje možnost pracovat doslova v koruně stromu, kam je možné se dostat vyšplháním po jutové síti, zavěšené na kmeni.

Ze stavebně technického pohledu se jedná o dřevěnou nosnou konstrukci, jejímž základem je modul s osovými rozměry 380x380x380 mm z modřínových hranolků 60x60 mm, kdy vodorovné prvky (příčle) jsou vzájemně v rozích přeplátovány a spolu se svislými sloupky propojeny dřevěnými kolíky o průměru 15 mm a délce 220 mm. Moduly spolu vytváří souvislou strukturu, která plní funkci jak obvodové nosné konstrukce, tak nosné střešní konstrukce a také konstrukce interiéru. Do konstrukce interiéru (včetně podlahy) jsou mezi prvky vsazeny výplně z 30 mm silné modřínové spárovky, upevněné opět pomocí dřevěných kolíků, které spolu s boky tvoří vlastní pochozí, sedací či pracovní plochu. Tento dřevěný prostorový rastr je ve výšce 375 mm nad terénem položen a ukotven na ocelovém roštu, který roznáší veškeré zatížení přes ocelové trubky na zemní vruty, tvořící základ stavby.

Nášlapnou vrstvu střechy (ve výšce 6780 mm nad terénem) a současně i její krytinu, jakož i krytinu atiky, tvoří recyklovatelné plexisklo tloušťky 30 mm, které je mosaznými vruty kotveno do dřeva a spádováno pro odvod dešťových srážek. Konstrukcí stropu jsou vedeny rozvody elektřiny. Zásuvky pro napájení notebooků a mobilních telefonů tak visí u většiny pracovních míst, případně je možné si je přitáhnout blíže dle potřeby.

Součástí stavby jsou také sklopné terasy s nášlapnou plochou z modřínových prken o profilu 25x150 mm P+D, které přes den, kdy je objekt otevřen, mohou sloužit k posezení. Pokud je třeba na konci dne stavbu zase uzavřít, terasy jsou pomocí elektromotoru, ocelového lana a soustavy kladek navíjeny zpět na fasádu a zabrání tak šplhání po konstrukci či vstupu dovnitř.

Rozhledna na Židenickém kopci

Hlasující veřejnosti se v kategorii „Dřevěné stavby – malé“ nejvíce líbila Rozhledna na Židenickém kopci, navržená trojicí studentek Fakulty stavební na VUT Brno Denisou Boháčovou, Veronikou Dubinovou a Zuzanou Krčko­vou. Jde o návrh turistické rozhledny situované v Brně na Židenickém kopci v nadmořské výšce 266 m, jejíž vyhlídková plošina ve výšce 10 m nad přilehlým terénem, díky jejímu natočení, poskytuje celkový výhled na město, zejména pak na čtvrť Židenice.

Základnou 11 500 mm vysoké rozhledny o půdorysu 3470x4000 mm je z architektonického hlediska trojúhelník, který ve znaku městské části ztvárňuje právě Židenický kopec. Koncept troj­úhelníku se pak v rozhledně objevuje ve více prvcích, a to např. v ukazatelích směru pohledů z vyhlídkové plošiny či přidruženém mobiliáři. Jednotlivé sloupy konstrukce jsou spojeny tak, že vytváří optickou iluzi, čímž z různých pohledů rozhledna vypadá zcela jinak. Spojení sloupů se však v každém patře opakuje a vytváří tak jednoduchý stavební systém.

Z konstrukčního hlediska stavba představuje kombinaci obvodových dřevěných modřínových sloupů o průměru 130 mm s centrálním ocelobetonovým sloupem o průměru 170 mm, který vynáší schodiště, vrchní podestu a částečně přenáší tíhu obvodových sloupů. Točité schodiště je tvořeno nosnou ocelovou konstrukcí se schodovými stupni z modřínových prken. Jednotlivé stupně jsou po obvodu spojeny lemující ocelovou pásnicí, k níž je připevněna bezpečnostní nerezová síť tvořící uzavřený tubus, na jehož vnitřní straně je upevněno dřevěné vřetenové madlo schodiště. Obvodové sloupy jsou samonosné a navzájem spojené kloubově pomocí ocelových ztužujících prstenců. K základové železobetonové desce jsou kotveny přes ocelové patky prostřednictvím do sloupů zapuštěných trnů a šroubů. Celá konstrukce je ještě zajištěna horizontálními ocelovými ztužidly. Vyhlídková plošina je vynášena pomocí ocelových „U“ profilů, kotvených k centrálnímu sloupu. Její pochozí plocha je z modřínových prken, zábradlí opět z nerezové sítě.

Autor: Ing. František Novák
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: archiv oceněných studentů

Odborný časopis na podporu dřevařské a nábytkářské výroby.

Zásady zpracování osobních údajů

Newsletter

Přihlaste se pro příjem newsletteru. Nezmeškáte tak žádné aktuální novinky.

Rozesíláme pouze důležité informace. Nespamujeme!