úterý 13. listopad 2018 9:10
Registrace    

Vídeňská secese, nebo moderna? – Adolf Loos

Přelom 19. a 20. století spojený s rozpadem monarchie je z hlediska interiérové tvorby velmi významným obdobím. Letošní výstava MODERNA v muzeu Hofmobiliendepot přinesla na tuto problematiku nové pohledy. Místo představení slavných designových ikon se zaměřila na v Rakousku dosud neznámé exponáty zapůjčené z Londýna (Victoria & Albert Museum) a Paříže (Musée d’Orsay). Výstavu obohatily i další vzácné objekty z privátního sektoru. Rozsáhlá expozice byla uspořádána podle realizací jednotlivých tvůrců a značná pozornost byla věnována také brněnskému rodákovi Adolfu Loosovi.

Konfrontace projektů Josefa Hoffmanna (1870–1956), Otto Wagnera (1841–1918) a Adolfa Loose (1870–1933) umožňuje pochopit jejich různé pozice v oblasti tvorby a vnímat stejné vlastnosti nebo odlišnosti různých produktů. Na povrch vyplývá fakt, že se tito tvůrci navzájem inspirovali a některé jejich produkty se liší skutečně nepatrně. Například kovovou „manžetu“ na nohou Wagnerových židlí z Poštovní spořitelny najdeme i u Hoffmanna a Loose. Myšlenka prý pochází z požadavku na nábytek pro lodi, kde je třeba chránit plochy, které přichází do styku s vodou. I když jsou Wagnerovy židle zřejmě nejznámější, údajně tyto manžety použil poprvé Adolf Loos. Možná tuto myšlenku objevil právě během svého pobytu v Americe.

Interiéry navržené významnými architekty jsou němými svědky příběhů svých majitelů, kteří vesměs patřili ke společenské elitě. Ne vždycky jsou veselé. Významnou klientelou byli totiž Židé a ti se ze svého nábytku dlouho neradovali.

Na přelomu století je ale Mekkou užitného umění Paříž. Stěžejní akcí je světová výstava v roce 1900, na kterou proudí davy návštěvníků z celého světa. Vzniknou nové pavilóny a ke zjednodušení přemísťování návštěvníků dokonce i metro. Nové tvarosloví architektury i nábytku a bytových doplňků je označeno jako „nové umění“ – l´art nouveau. Název byl údajně odvozen od domu Maison de l´art nouveau (dům nového umění), prodejní galerie, kterou otevřel německý obchodník s uměním Siegfried Samuel Bing.

Florální tvarosloví činí tento styl jasně identifikovatelným. l´art nouveau se vyvíjel cca od roku 1880 z rokají a květinových motivů nového rokoka. Firma Portois + Fix se základnou ve Vídni a Paříži začne nový nábytek nabízet i rakouským zákazníkům. Situace ve Vídni v tu dobu připomíná spící Růženku, a tak je francouzský styl přijat. Vídeňské umělce ale nadlouho neovlivní. Začnou razit vlastní cestu. Četné diskuse generují názor, že pro Vídeň je inspirující anglický nábytek. S tím souhlasí i Adolf Loos, který se právě vrací z tříletého pobytu v USA (1893–96).

Tvorba Adolfa Loose

Loosova tvorba dodnes vyvolává emoce. Michalské náměstí hned naproti vchodu do Hofburgu je místem, kde v roce 1909 vyrostl obchodní dům firmy Goldman & Salatsch, tzv. Looshaus. Jeho tvůrce, zapřisáhlý odpůrce dekoru, použil na fasádě místo dekorativních prvků vzácný mramor. Ten je ze své podstaty již sám dekorem. Horní patra budovy jsou tvarově ještě více redukována. Stavba ještě ani nebyla hotová a už vypukl skandál. Strohá architektura se konzervativním Vídeňanům nelíbila a odpor vyjádřil i samotný císař. Loos na fasádu pod nátlakem veřejnosti umístil truhlíky na květiny.

V podobném duchu je vytvořena fasáda s výkladem luxusního krejčovství „Knize“ v ulici Am Graben. Díky použitému mramoru zůstala beze změny téměř 100 let. Emocionálně působí i veřejné toalety jen pár metrů odtud. Jejich návštěvníci obvykle sahají místo kliky nejdříve na fotoaparát. Na výstavě jsou předvedeny i další méně známé Loosovy realizace vzniklé s pomocí využití mramoru, včetně dokumentace pražské Müllerovy vily. Loosova slabost pro tento materiál je v něm zřejmě zafixována od dětství. Narodil se totiž v rodině kameníka v Kounicově ulici v Brně.

Adolf Loos postavil četné obytné domy v Rakousku i v Česku a svůj otisk zanechal i v Paříži, kde na Montmartru navrhl dům pro představitele dadaismu Tristana Tzaru. Jeho životním tématem ale bylo zařizování veřejných interiérů. Rád projektoval obchody, restaurace a kavárny, kde zúročil svoje zkušenosti z Ameriky a Anglie. Neuznával Gesamtkunstwerk. Interiér navržený jedním člověkem mu připadal nudný. Svoje pocity neváhal publikovat v různých médiích. V centru jeho pozornosti byly individuální potřeby obyvatel. Jeho nábytek je navenek radikálně moderní a nevyžaduje, aby se mu člověk přizpůsoboval.

Loos také tvrdil, že není nutné měnit židli, pokud je funkční. Snad proto použil jako inspiraci pro navržení slavné Cafémuzeumchair jednu židli z produkce firmy Kohn. V podstatě na ní změnil jen průměr prutů. Židle byla součástí minimalistického vybavení kavárny Muzeum stojící na Karlově náměstí na dohled od pavilonu Secese a její interiér Loos označil jako „nový biedermeier“.

Pro inspiraci ale Loos chodil mnohem dál. Zabrousil dokonce až do Egypta. Jeho egyptská stolička patřila k nejoblíbenějším osobním předmětům a údajně s ním absolvovala všechny delší zahraniční pobyty.
Oblíbil si také některé nábytkové objekty svých kolegů a často je používal. Příkladem je stůl Elefant, který v roce 1900 vyrobil Fridrich Otto Schmidt podle návrhu Maxe Schmidta. Stůl existoval ve variantách 6 a 8 nohou. Loos ho umístil např. do pánského pokoje rodiny Turnovských, který na výstavě dokumentují fotografie, zapůjčené z Albertiny. Na nich lze identifikovat předsíň, jídelnu a pánský pokoj a ložnici. Zařízení dámského pokoje (ložnice) Marie Turnovské, sestry básníka Karla Krause, tvoří postel, stolek, skříň, komoda, psací stůl, sedací nábytek a denní lůžko. Vše je uspořádáno do dvou zón oddělených paravánem. Světlý jasan a rámová konstrukce s výplní vytváří s bílou kožešinou na zemi příjemný pocit intimity.

Zařízení bylo vystaveno v roce 1981 na výstavě Moderne Vergangenheit ve vídeňském Domě umění. Posléze se některé jeho části dostaly do pařížského muzea Orsay, jedna komoda byla zakoupena pro Victoria & Albert Museum v Londýně. Sedací garnituru z pánského pokoje Gustava Turnovsky můžeme obdivovat v MAKu.

Poslední byt, zařízený pravděpodobně Loosem, byl objeven až v roce 1995. Jeho obyvatelem byl Georg Roy, velevážený klempíř císařského dvora. A proč právě Loos? Lze tu identifikovat jeho zvyk pořídit každému členu domácnosti sedací nábytek podle jeho představ o sezení a tělesných parametrů, což je typické pro tzv. americký způsob života. Další stopou je stůl Elefant a egyptská stolička. Stěny jsou obloženy mahagonovými panely, sedací nábytek má původní povrch z usně, krb je obložen mramorem, podlahu zatepluje vlněný koberec.

Adolf Loos se proslavil nejen jako architekt a designér, ale i jako teoretik a publicista. Do dějin designu se zapsal především svým manifestem „ornament je zločin“, který vyšel v roce 1910 v časopise L´esprit nouveau. Přitom ornament občas i sám použil. To však neznamená, že by byl zastáncem funcionalismu, právě naopak. Důkazem je jeho výrok, že „orgie z betonu a skla nejsou lepší než romantika ornamentalismu“.

Loos kritizoval i Josefa Hoffmanna a Bauhaus. Přitom podporoval výrobky, které nepodléhají módním změnám a jsou vyrobeny nejpromyšlenějšími technologiemi z nejlepšího materiálu. Takové výrobky označil jako standardní. Současně kritizoval finanční podhodnocení uměleckých řemesel – práci řezbářů, paličkářek krajek a kameníků.

Docela by mne zajímalo, jak by Loos ohodnotil současnou interiérovou tvorbu. Nejsem si jista, jestli by tleskal dlouhodobému trendu retro, které vyjadřuje tak trochu rozpačitost a při troše odvahy by se dalo přirovnat k historismu 19. století, který si neporadil s prudkým rozvojem techniky a nejen v Rakousku tak otevřel prostor k uplatnění moderny.

Zdroj: tiskové materiály výstavy

Autor: doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autorka

Odborný časopis na podporu dřevařské a nábytkářské výroby.

Zásady zpracování osobních údajů

Newsletter

Přihlaste se pro příjem newsletteru. Nezmeškáte tak žádné aktuální novinky.

Rozesíláme pouze důležité informace. Nespamujeme!